Jak rodiče ovlivňují životní styl svých dětí
Začal nám nový školní rok a děti se po dlouhé pauze vrátili zpět do školních lavic. Pojďme se na problematiku stravování a celkového životního stylu podívat tentokrát z trochu jiného úhlu, a to jak my, rodiče, ovlivňujeme své děti.
Když jsem před časem dělala jeden projekt, který byl zaměřený právě na děti školou povinné, pokládala jsem hned na začátku diskuze otázku, co nebo kdo je největší překážkou v tom, aby se dítě stravovalo zdravě? Odpověď: jsou to jeho rodiče.
Ve výživě dětí školního věku a adolescentů je řada nevhodných stravovacích návyků. V první řadě je to nepravidelný, nedostatečný a nevhodný jídelní a pitný režim, ale například také „dietování“ nebo naopak přejídání se. Uvedené nedostatky spolu s nízkou pohybovou aktivitou představují jednu z nejvýznamnějších příčin dětské obezity
A jak vlastně jí naše děti?
Mají nadměrný příjem nasycených mastných kyselin díky průmyslově upraveným potravinám jako jsou sušenky a trvanlivé sladkosti obsahující palmový a palmovojádrový tuk, mají vysoký příjem soli díky nejrůznějším chipsům, uzeninám, fast foodu a polotovarům, vysoký příjem cukru ze slazených limonád. Jídelníček našich dětí postrádá pestrost, protože než byste se s potomkem dohadovali, raději mu dáte, co chce. Je v něm naopak málo vápníku, vitaminu D, kyseliny listové a železa.
Nevyvážený jídelníček a téměř nulový pohyb vedou k tomu, že počet obézních dětí se podle Světové zdravotnické organizace za posledních 20 let ztrojnásobil. Z obézního dítěte obvykle vyroste obézní dospělý.
Pokud si položíme otázku, co stojí za tak velkým nárůstem dětské obezity, je to v první řadě celých 95 % nadměrný příjem potravy a naopak minimální výdej energie. Jen 5 % je ovlivněno hormonálně nebo vrozenou formou obezity.
To vše je příčinou, že nám přibývá dětí s vysokým krevním tlakem, že není nic neobvyklého, že se už v dětském věku můžeme setkat s hraniční hodnotou cholesterolu, obézní děti vykazují prvky metabolického syndromu a na druhé straně nám stoupá podíl dětí s nízkou tělesnou hmotností vykazující rysy poruch příjmu potravy.
Samozřejmě, že každý problém má své řešení.
Jak tedy začít a naučit děti správně jíst?
Základem je to, jak jíme doma, jak se stravuje celá rodina. Děti jsou naše zrcadlo, takže jak se chová a co jí máma a táta, to napodobují i děti. Nejednou se mi stalo, že jsem si při workshopech na nižším stupni škol vyslechla, že máma vlastně vůbec nejí a táta pije pivo. Na první pohled se to možná může zdát úsměvné, ale právě to je možná základ nevhodného jídelního chování v pozdějším věku.
Děti zároveň přejímají a napodobují chování svých vrstevníků. Takže se vám lehce může stát, že vaše Maruška po návratu ze školky řekne „bleee“ na rybičkovou pomazánku, kterou do té doby normálně jedla, protože Honzík ve školce říkal, že je hnusná a nebude ji jíst, jinak by se pozvracel.
Zkuste děti už od útlého věku zapojovat do chodu vaření, stolování, nakupování. Samozřejmě úměrně jejich stáří a zručnosti. Děti mají obrovskou radost, když vám mohou připravit třeba pomazánku k večeři, kterou si následně vezmou do školy na svačinu. Jsou na sebe pyšné, když mohou sami dojít do obchodu třeba pro rohlíky. Zaveďte doma pravidlo, že alespoň u jednoho jídla denně se rodina sejde pohromadě u stolu a dejte dětem možnost ten stůl prostřít.
Rodina by měla dát dětem základy a vštípit zásady správného stravování a škola by následně měla tyto základy prohlubovat. Výživa by měla, a já věřím, že na některých školách už je, součástí výuky, a děti tak získají základní nutriční gramotnost, naučí se znát, jak má vypadat porce, proč jsou některé potraviny nevhodné nebo jak si umět vybrat méně rizikové potraviny.
Pojďme spojit své síly a pokusit se svým příkladem a chováním dát dětem šanci na zdravý a šťastný život.
